Letecké simulátory SPŠ dopravní, Masná 18
Aktuality Vývoj Foto Kde nás najdete

Vývoj

Stavba leteckého trenažéru a simulátoru řízení letového provozu, aneb vítězit se dá pouze v týmu

Je polovina června, léto je v plném proudu a obyvatelé Prahy pomalu odjíždí na vytouženou dovolenou. Skupince nadšenců, kteří se rozhodli, že si postaví letecký trenažér a k tomu simulátor řízení letového provozu právě začíná práce, která bude dlouhá, plná překážek, ale vyplatí se.

V první řadě nutno říci, že projekt vznikl v prostorách Vyšší odborné a Střední průmyslové školy dopravní v Masné ulici v Praze. Bylo tedy nutné najít vhodné prostory, kde by se projekt simulátoru a trenažéru dal vůbec postavit, ale především, zda by v dané učebně byl stále ještě dostatek místa pro výuku. Netrvalo dlouho a učebna se pro nás našla. Byla to ještě standartní třída s lavicemi a židličkami, přesně taková jako si ji všichni pamatujeme z dob své školní docházky. Třídu tedy čekala poměrně rozsáhlá rekonstrukce. Pracovníci dostáli svých slov a učebna byla připravená ještě před koncem školního roku, vypadala úplně jinak, než jako jsme si ji pamatovali před pár týdny. Stěny pokryla černá barva, která sahala až ke stropu, podlaha byla vyrovnaná a v rohu místnosti přibyla klimatizační jednotka. „Výborně pomysleli jsme si, tak to bychom měli“. Přišel tedy čas pomalu objednávat komponenty ke stavbě samotného trenažéru a simulátoru. U projektu řízení letového provozu bylo rozhodování o společnosti, která nám pomůže jasnou záležitostí. Rozhodli jsme se zadat výrobu komponentů společnosti, která působí na trhu již dlouhá léta a dodává komponenty přímo pro Řízení letového provozu České republiky. Těžší oříšek však byl s letadlovou částí, neboť ve světě neexistuje společnost, která by vám vyrobila kompletní trenažér včetně avionických přístrojů za rozumné peníze. Bylo tedy nutné „rozhodit sítě“ a oslovit několik společností napříč celým světem. Povedlo se, komponenty jsme pomalinku začínali objednávat. Původní termíny však byla schopna splnit jen italská společnost, od které jsme objednávali především díly, jako jsou rádia. Celý projekt tedy nabral mírné zpoždění, ale to nám nevadilo, neboť bylo nutné připravit dvě počítačové sestavy, které budou nakonec celým srdcem našeho trenažéru Boeingu 737NG. Celou dobu jsme preferovali koncepci vlastní stavby, takže jsme se všichni scházeli především v dobách osobního volna.

Prázdniny byly v plném proudu, naše učebna se začínala plnit velkým množstvím krabic a obalového materiálu přesně tak, jak docházely komponenty z různých koutů světa. Významnější krok přišel ke konci letních prázdnin, počítačové sestavy byly úspěšně zkompletovány a otestovány. Velkou radost nám však udělala společnost, která už pro nás měla připravený simulátor řízení letového provozu. Bylo tedy nutné domluvit termín montáže vzhledem k rozměrům ovládacího pultu jsme se rozhodli využít dlouholeté zkušenosti společnosti s finálními montážemi a při sestavování jsme jen asistovali. Celá kompletace trvala dva dny. „Výborně!“ Píše se prvního září a simulátor řízení letového provozu stojí a je plně funkční. Nyní už tedy jen zbývalo sestavit samotný trenažér Boeingu 737NG.

Nový školní rok už se rozeběhl a nám bylo jasné, že původní cíl, který jsme si dali a to sice první polovina září pro letadlovou část je více než nereálný. Nejenže nám chybělo stále dost komponentů, ale s potupujícím začátkem školního roku bylo stále těžší najít volný čas. Nicméně ve svém úsilí jsme nepolevili a pokračovali jsme na sto deset procent. Hnala nás obrovská vášeň, jelikož jsme všichni opravdoví letečtí srdcaři. Práce tedy pokračovaly pomaleji, ale pokračovaly! Náš nový termín, který byl uznán všemi za reálný, a to sice první polovina prosince, jsme opravdu všichni chtěli splnit.

Konečně začala kompletace letadlové části. Hnaní přesvědčením, že to musíme stihnout, jsme pracovali snad ještě usilovněji, než dříve, ale jak už to bývá, ne vždy se vše daří, ani nám se nevyhnuly problémy, támhle nefungovalo toto a tady zase tohle, to je však daň ze stavby, rozhodně jsme se nenechali vykolejit, ba naopak byli jsme rádi, neboť se někteří z nás naučili i poměrně novým věcem. Termín se blíží, dokončovací práce pokračují a nás čekají první „letové“ zkoušky. Po spuštění nikdo ani nedutá, vše funguje, je to až neuvěřitelné, ale povedlo se to, píše se prvního prosince a my si všichni můžeme oddychnout, zvládli jsme to. Jak s oblibou říkám, na začátků to byla jen hromada krabic a různých komponentů a za pár měsíců z toho vznikl letecký trenažér, pokud se na celou stavbu podívám zpětně, je až neuvěřitelné co se nám všechno podařilo a co jsme společnými silami dokázali, rozhodně se nedá říci, že je to projekt jednotlivce, je to projekt společný, který jsme byli schopni díky skvělému vedení školy dokončit. Za celý obor letecké dopravy na SPŠD přeji projektu hodně úspěchů a co nejméně závad.

Petr Mysík

Potenciál edukativní a komerční funkce nového trenažéru B737NG na SPŠD Masná

Píše se červen 2015 a skupina nadšenců složená z vedoucího katedry letecké dopravy SPŠD Masná Ing. Richarda Burgra a jeho ex/studentů, mnohdy čerstvých absolventů, se statečně vrhá spolu se spolupracovníkem školy Martinem Všetečkou do sestavování zbrusu nového trenažéru dopravního letadla Boeing B737NG, na což začaly prvotní přípravy již počátkem toho roku. Uplynulo 6 měsíců od začátku prací a trenažér začal fungovat a plně se uplatňovat ve výuce studentů 4. ročníku oboru Letecká doprava.

Slavnostní představení veřejnosti se trenažér dočkal na Dni otevřených dveří v prosinci 2015 (fotografie jsou k dispozici na webových stránkách školy www.spsdmasna.cz) a tentýž měsíc začal sloužit pro zmiňovanou výuku. Pro ty, kteří se v letectví natolik neorientují, je třeba zmínit, že letouny typu Boeing B737, jejichž výroba započala již v padesátých letech minulého tisíciletí, slouží dodnes v letecké dopravě – v některých zemích se ještě vyskytují nejstarší verze B737-200, na východ od ČR lze zaznamenat hojný výskyt o něco mladších, skvělých B737CL (Classic, tedy verze B737-300, 400 a 500). Zřejmě každý čtenář tohoto článku, který se vydal na dovolenou letadlem s některou z českých cestovních kanceláří, využil pro svůj transport do cílové destinace letouny společnosti Travel Service, která je ve střední Evropě největším provozovatelem právě letounů B737NG, tedy Nové Generace, označovaných existujícími verzemi B737-600, 700, 800 a 900. Dodejme, že největším provozovatelem tohoto typu je ve světě i v Evropě irská nízkonákladová letecká společnost Ryanair. Ačkoliv se jedná o koncepci letounů ze sedmdesátých let, patří B737NG spolu s mladším Airbusem A320 k nejrozšířenějším a nejpoužívanějším strojům v letecké dopravě, jehož maximální dostup je bezmála 12,5 km nad zemský povrch, pojme v závislosti na konfiguraci až 189 cestujících (verze B737-800) a doletí bez mezipřistání běžnou cestovní rychlostí 850 km/hod na vzdálenost bezmála 6 000 km, tedy například do Dubaje, na Azorské ostrovy, odtamtud až do Střední Ameriky apod.

Na SPŠD Masná mají studenti 4. ročníku oboru Letecká doprava ve studijním plánu předmět zvaný Fiktivní firma. Neznamená to ovšem, že by se v tomto předmětu učili řídit fiktivní leteckou společnost. Koncepce předmětu dělí třídu na dvě skupiny, protože výuka v menším počtu studentů dává větší prostor pro dotazy, diskusi, klid ve třídě a šetří pedagogovy hlasivky. V prvním týdnu absolvují obě skupiny teoreticko-praktickou výuku na učebně, kde se učí základním poznatkům z předletové přípravy ve všeobecném i dopravním letectví, jako například plánování palivových zásob, praktickému využití leteckých map, letecké meteorologii, hmotnosti a vyvážení letadel, dokumentům potřebným pro provedení letu či obecné filozofii bezpečnosti v letecké dopravě ve smyslu „safety“. V každé tříhodinové lekci (což je týdenní dotace pro každou skupinu) je studentům vysvětlena praktická důležitost probírané látky, zpravidla demonstrovaná na případové studii leteckých nehod způsobených neznalostí řešené problematiky či nedodržením předepsaných postupů. Výuka je v rámci snahy o zapamatovatelnost a co největší názornost doplňována o reálné videozáznamy a prakticky v každé lekci proniknou studenti do probírané oblasti sami skrze individuální či někdy i skupinové praktické úkoly. Předmět je mezi studenty oblíbený, ovšem známkování je velmi přísné, s ohledem na jeho praktickou využitelnost. Jedná se o předmět, který dokonale umožní rozpoznat „srdcaře“ od studentů, kteří si přišli 4 roky „odsedět“ a vykazují jen minimální aktivitu – takoví studenti pak mají s předmětem potíže.

Teoreticko-praktická část předmětu, o němž byla řeč v předcházejícím odstavci, je půdou pro část ryze praktickou, prováděnou vždy v následujícím týdnu opět v dotaci 3 hodin na každou skupinu. V praxi to vypadá tak, že pokud se v první části probírají letecké mapy pro přílety, odlety nebo přiblížení na dané letiště, vyzkouší si studenti v části druhé aktivně zaletět přílet, odlet či přiblížení na trenažéru B737NG. Jestliže se v první části probírají vlivy špatného vyvážení letadla nebo účinky jeho přetížení, vyzkouší si studenti v druhé části, jak obtížně se letadlo v takových situacích řídí. Přijít tedy na hodinu létání na trenažéru nepřipravený nelze, nebo lze, ale projeví se to na výsledné známce, neboť studenti jsou i z této části hodnoceni. Dostáváme se tak do velebné situace praktické demonstrace teorie, což již otec všech pedagogů Jan Amos Komenský zdůrazňoval jako jeden z nejdůležitějších didaktických principů, díky němuž studenti skutečně pochopí jádro problému. Na řadu se v praktické výuce dostane každý student a díky zmíněné hodinové dotaci má každý dostatek prostoru, aby do problematiky pronikl. Škole za toto patří veliký dík!

Aby toho nebylo málo, ve stejné učebně, jako je trenažér B737NG, se nachází i simulátor řízení letového provozu, jehož úroveň je vysoce profesionální a věrně imituje prostředí pracoviště reálných řídících letového provozu (někdy laickou i mediální veřejností chybně nazývaných „dispečery“). Studenti, kteří se o létání a jejich řízení ve vzdušném prostoru zajímají, tak mají možnost zkoušet jak pozici pilotů, tak i řídících a navzájem se trénovat v něčem, co jim v budoucnu bude třeba tím pádem mnohem bližší a bude pro ně o něco snazší než pro vrstevníky, kteří takto vybavené vzdělávací prostory bohužel k dispozici neměli.

Někdo by mohl namítnout, že lepší výkony předvede ten, kdo má doma vlastní letový „simulátor“ na počítači. To však není zcela pravda, neboť studentům je umožněno chodit na trenažér i mimo vyučovací hodiny. Pro toho, kdo má o létání zájem nebo ví, že se chce stát profesionálním dopravním pilotem, je tak tento stav splněním všech snů, protože jít si zalétat kamkoliv na profesionální letový simulátor stojí běžně tisíce korun za hodinu.

Do budoucna se předpokládá i komerční využití trenažéru, ovšem pouze pro účely tzv. funny flyingu, tedy létání pro radost laické veřejnosti. Cenové relace za takovou službu se rozhodně nedostanou na výši soukromých subjektů v centru města. Ačkoliv mohu osobně potvrdit, že je trenažér velmi reálný, věrně napodobující interiér nejkrásnější kanceláře na světě s neustále se měnícím výhledem, a vše v něm funguje zcela tak jako v reálném prostředí, nejedná se o letový simulátor certifikovaný pro výcviky letových posádek, tedy pilotů. To však nebrání jeho komerčnímu využití. Zodpovědným studentům či absolventům, kteří se naučí trenažér ovládat, pochopí jeho funkce a budou ochotni se o něj starat, tak bude umožněno působit ve svém volném čase na pozici instruktorů trenažéru pro veřejnost, přičemž za odvedenou práci jim škola bude vyplácet přiměřenou výplatu. Zkrátka a dobře, pro nadšence – brigáda snů.

Ing. et Bc. Jan Tůma, Ing. Paed. IGIP

 leteckesimulatory@spsdmasna.cz
Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola dopravní, Praha 1, Masná 18
Masná 1000/18
110 00 Praha 1 – Staré Město
Administrace